Dům se spokojeným předsedou

« Jak jsme začínali (99) »

Je lepší být předsedou v „bonbonku“ (malém věžáku) nebo v tradičním paneláku? „Rozhodně v bonbonku, ve velkých domech vládne anonymita a je tam i více problémových lidí. V bonbonku máme k sobě blíž a tudíž i méně problémů, vlastně jsme bezproblémový dům,“ pochvaluje si ING. EMIL FRÖHLICH, předseda SA 056 v bloku 617 v České ulici na mosteckém sídlišti Výsluní. V jeho bonbonku je 24 bytů, ve velkém paneláku by tak šlo o jeden vchod z mnoha dalších.

PRVENSTVÍ

Blok 617 byl v rámci všech domů spravovaných Krušnohorem prvním, na němž odborná pražská firma vyzkoušela likvidaci řas a graffiti. Řasy vytvářejí přírodní znečištění fasád zateplených domů. „Jsou to už dva roky, co zkouška proběhla. Dodnes je vyčištěná plocha čistá,“ zhodnotil Emil Fröhlich.

Dům byl zateplen zhruba před 15 roky. Zub času hlodá a barvy z fasády pomalu mizí. „Budeme muset uvažovat o jejich obnově, možná i o celém novém zateplení domu – a to silnější vrstvou polystyrenu,“ předpověděl předseda.

S investičními akcemi má zkušeností dost. Je to vně i uvnitř domu vidět. „Dělali jsme generálku výtahu. Velice se povedla. Výtah stál milion korun, je výborný, půjčku jsme si brát nemuseli. Dům jsme zateplili. Zrekonstruovaná a zateplená je také střecha. V bytech jsme vyměnili plechové radiátory ústředního topení za nové – moderní. Prostě děláme tady všechno tak, abychom se nemuseli stydět, když do domu přijde návštěva. Podle toho vypadají chodby, dveře, je tu čisto. Daří se nám přitom držet nižší částku placenou do fondu údržby – 22 Kč/m2. Nemíníme ji zvyšovat,“ popsal Emil Fröhlich.

31 LET

Jako předseda se stará o to, aby to v domě fungovalo. Funkci vykonává již 31 roků. „Psal se rok 1984, když se blok 617 začal osídlovat. První schůze se konala na konci října. Na ní jsem byl zvolen. Obyvatelé domu neměli s bytovou problematikou zkušenosti, a tak se do funkcionářské činnosti zrovna nehrnuli. Náš dům byl snůškou lidí ze všech koutů republiky a různých profesí,“ zavzpomínal Emil Fröhlich.

Ani on se původně do funkce nehrnul, ale nedalo mu to. Což takhle využít svých zkušeností ze zaměstnání? – zeptal se sám sebe. Pracoval na Generálním ředitelství SHD v oddělení technického rozvoje. „Uvědomil jsem si, že jako technik bych měl mít předpoklady pro výkon funkce a řekl jsem si proto, že se budu snažit udržet dům v co nejlepším stavu,“ svěřil se nám Emil Fröhlich.

Původně byl hornickým zámečníkem. Potom si udělal školy, ale bez ohledu na vzdělání mu v těle stále bije srdce zámečníka. V domě zřídil dílničku. Spolubydlící požádal, aby nevolali firmy na drobné opravy. Výjezd něco stojí, jde o zbytečně vyhozené peníze. Všichni obyvatelé se mohou na předsedu obracet kdykoliv, vždy vyhoví. Dům tak šetří na větší opravy a investice.

SPOKOJENOST

„Problémy vcelku nevidím. Nedochází ani ke střetům. Za 30 let se mezilidské vztahy vytříbily. V domě je klid, žijí v něm slušní lidé. Ti mě jako předsedu i náš pětičlenný výbor samosprávy a paní zabývající se úklidem respektují,“ prozradil Emil Fröhlich.

Neskrýval však, že kdysi problémy byly. Vytvářely je zejména tři cikánské rodiny. Nejenže neměly peníze, ale také se špatně chovaly. Podařilo se je postupně vystěhovat.

Šedesát procent bydlících tvoří ti původně nastěhovaní. „Držíme dobrou partu. Máme tady společenskou místnost, v níž schůzujeme. Při příležitosti 20. výročí osídlení domu jsme si do ní koupili pingpongový stůl,“ informoval předseda.

Přiznal, že pocit, který jej ve funkci provází, je částečná spokojenost: „Cítím, že mě lidé respektují, a pokud náhodou vznikne vyhrocená situace, ostatní se mě zastanou. Moc si toho vážím.“

Text a foto: Petr PROKEŠ