Nechtěli koukat, co s nimi bude

« Jak jsme začínali (96) »

Blok 74, v němž bydlí, je s ní svázán přímo osudově. V době, kdy prožívala velkou životní změnu, sháněla byt. A právě v tomto domě jej našla. A nejen byt. Našla zde i důvěru lidí. Ta ji vynesla na post předsedkyně SV 135. Jmenuje se EVA HORÁKOVÁ a na dům – byť není zlatým dolem – nedá dopustit.

VAROVÁNÍ

Všechno to vlastně začalo privatizací městských domů kolem roku 2000. „V domě převážně bydleli starší lidé, u těch mladších převažoval laxní přístup a já podlehla dojmu, že se něco může stát nedobrého. Kolem se totiž pohybovali lidé, kteří si uvědomovali, že dům je v lukrativní části města. Podlehla jsem dojmu, že si jej chtějí koupit, a začala jsem jednat. Zvonila jsem na partaje a zvala na dětské hřiště za domem. „Uvědomte si, že kolem chodí Vietnamci, Pražáci, dům je pro ně velice lukrativní, ti lidé si nás koupí a my potom budeme jen koukat na to, co nám pak předvedou,“ varovala tehdy Eva Horáková.

SLOVO DALO SLOVO

V klidu domova si bydlící měli rozmyslet to, jakou oni mají představu. „Potom jsme měli ještě další tři schůzky. V té době jsem si všimla, že Krušnohor domy v rámci privatizace od města přebírá. Tak jsem tuto variantu navrhla,“ sdělila Eva Horáková.

Výsledek? Sedmnáct bydlících si bylo ochotno byt koupit prostřednictvím Krušnohoru a patnáct ne. Eva Horáková respektovala mírnou většinu a vypravila se na správu družstva. Tam slovo dalo slovo. „Lidem jsem oznámila, že Krušnohor je ochoten si nás koupit a že byty dostaneme za cenu, která je stanovená a že se tak stane do roka a do dne. Bydlící souhlasili,“ popsala Eva Horáková. Pro ní to znamenalo založit společenství vlastníků a nástup do funkce předsedkyně.

Začátek nového SV nebyl nikterak lehký. „Město se na nás předtím vždycky vykašlalo. V domě nemáme ústřední topení, teče nám studená voda, vlastně jsme se vždycky museli spolehnout sami na sebe. Proto jsme byli rádi, že Krušnohor nás přijal a od té doby se poměry v domě mění k lepšímu,“ řekla předsedkyně.

ZAČALO SE DAŘIT

Bylo ale nutno převzít smluvní závazek města, že do konce roku budou rozvody v domě v plastu. „Museli jsme si vzít půjčku. Naše společenství začalo svoji existenci s dluhem 147 tisíc dluhu,“ zavzpomínala Eva Horáková. Do konce roku došlo i na výměnu vodoměrů.

Celkově se domu pod správou Krušnohoru začalo dařit. Lidé pochopili, že pokud chtějí důstojně bydlet, že to chce investice a předsedkyně jim dokázala vysvětlit, že to vyžaduje navýšit příspěvek do fondu oprav. Ten činil původně 10 korun, poprvé se zvýšil na 15 korun a postupem let se zvyšoval i nadále – na 20, 28 a nakonec na 35 korun. „Bydlící chtěli další a další věci ke zlepšení úrovně bydlení, takže jsem je zvala na shromáždění vlastníků a postupně jsme se domlouvali na realizaci akcí. Dnes je dům kompletně rekonstruovaný vnitřně i vnějškově a namísto původních malých má velké balkony, což byl sen mnoha bydlících,“ sdělila Eva Horáková. Přiznala, že SV si vzalo úvěry a že z jejího pohledu jde dům „z jednoho dluhu do druhého“, avšak umí je řádně splácet, a proto předsedkyně nemá obavy, že by nastaly nějaké problémy.

Třešničkou na dortu se stala koupě pozemků u domu. „Podala jsem na magistrátu žádost o 1 100 metrů čtverečních, které si oplotíme, aby zadní trakt byl chráněný před okolím. Město prodalo pozemky výhodně pro bydlící za cenu pouhých 13 190 Kč. Oplocení jsme si udělali svépomocí. Chci poděkovat spolubydlícím Josefu Fivébrovi, Stanislavu Čejkovi a Miloši Holečkovi. Práce byla odvedena rychle, kvalitně a levně. Zatímco firma by si řekla o 90 tisíc, naši chlapi to zvládli za pouhých 43 tisíc,“ uzavřela Eva Horáková.

Text a foto: Petr PROKEŠ