Dům s několika prameny vody

« Jak jsme začínali (95) »

Jsi směnař – budeš tedy dělat předsedu. Takto zjednodušeně se dá vyjádřit proces, jehož prostřednictvím se PAVEL ROUŠAR stal předsedou SV 101 v bloku 200 na známé ulici Josefa Skupy v centru Mostu. „V únoru jsem slavil páté výročí ve funkci,“ poznamenal předseda. Ten předchozí se oženil a přestěhoval se do Litvínova. Bylo zapotřebí náhrady. A ta dobrá v podobě Pavla Roušara se přímo nabízela. Chemik z Unipetrolu měl za sebou již několikaletou zkušenost s prací ve výboru coby člen. I toto členství bylo „odměnou“ za to, že je směnařem. „Přemluvili mě. Hledali někoho, kdo bude ráno či dopoledne v domě, když přijde někdo z údržbářských firem,“ řekl Pavel Roušar. Práci ve výboru se věnuje desátým rokem.

ZATEPLENÍ

Za svoji prací se může ohlédnout bez uzardění. „Střecha je opravená, rekonstrukce plynových rozvodů je hotová, elektrické rozvody zatím ponecháváme v původním stavu, neboť nám revize procházejí, stav sítě je dobrý,“ popsal předseda.

Od roku 2010 práce na zvelebování domu ustaly, neboť bylo nutné splácet velký úvěr, který si vlastníci vzali na výměnu starých dřevěných oken za nová okna plastová. V tomto období byla prováděna jen běžná údržba. Zvrat nastal vloni. „To jsme kompletně rekonstruovali výtahy a dělalo se zateplení celého domu,“ sdělil předseda.

Kolem zateplení byly v domě dohady. Část bydlících si ho totiž nepřála. Protože dohady nebraly konce, předseda svolal shromáždění vlastníků, aby si bydlící vyříkali svoje názory z očí do očí – a došlo k dohodě. Bylo odhlasováno, že se zateplovat bude. Výsledek stavební akce je přímo neuvěřitelný. Kdysi šedé „zetko“ se změnilo v zámek. Aspoň takto na mnohé lidi působí optický klam vyvolaný zdařilým zateplením.

KONEC KLIDU

„S manželkou jsme si v tomto domě koupili byt v roce 2003. Bydlela zde hromada původních obyvatel, dokonce až z roku 1959. Je to takové hezké a milé, když potkáváte lidi ve věku přes 80 let. Jsou nejen slušní, ale dýchá z nich životní moudrost. Dávají najevo, že si vás váží. Bohužel, už jsme ve stavu, kdy tito lidé začínají odcházet. Dá se říci, že zhruba každý měsíc jeden starší bydlící zemřel. Projevuje se to i v atmosféře domu. Postupně jej opouští klid,“ popsal Pavel Roušar. Majitelé byty neprodávají, protože jsou příliš levné, dávají přednost pronajímání. „Třeba teď k nám přišla rodina se čtyřmi dětmi. Koberec si přitáhla od odpadkových kontejnerů. Ráno děti řvou po celém bytě ostošest. Prostě hrozné. Ještě předtím se přistěhovala rodina s devíti dětmi. Stejně problémová,“ svěřil se předseda. V domě dokonce vznikla obava ze šíření štěnic. Příslušný byt nechali vystříkat, ale zasahující pracovnice z deratizace žádné štěnice neobjevily. „Ukázalo se, že bydlící měla vyrážku a doktor při kontrole paní řekl, že o štěnice nešlo. Stříkali jsme úplně zbytečně, pan doktor se prostě spletl,“ dal se do vyprávění Pavel Roušar.

MUZEUM A BABIČKA

V domě ještě plánují vyměnit stupačky – chtějí je mít plastové. A potom si od investic odpočinou. Klidu využijí k návštěvě Válečného muzea Sudety, které mají v přízemních nebytových prostorách, nebo k procházkám s dětmi, jímž se na blízké kruhové křižovatce líbí pejsek s babičkou sedící na lavičce (což je sochařská výzdoba v kruhu uprostřed křižovatky).

TŘETINA BEZ SKLEPŮ

Ale vlastně tu mají ještě jeden problém – prosakující spodní vodu. „V domě máme několik pramenů. Čerpadlo odčerpává vodu ze spodních prostor. Třetina domu nemá sklepy, protože jsou pod vodou. Voda prý teče z lokality, kde dříve stával tank. V zemi jsou prý nějaké drenáže. Hledali jsme dokumentaci, avšak nenašli,“ posteskl si Pavel Roušar na závěr.

Text a foto: Petr PROKEŠ