Všichni se velice dobře známe

« Jak jsme začínali (92) »

Mohla by si založit ruce v klín a odpočívat. V domě je již všechno důležité uděláno. Ruce v klín ale zakládat nebude. Je zkušená a po 15 letech ve funkci dobře ví, že o dům je zapotřebí se starat pořád. „Mám kolem sebe lidi, na které je spolehnutí, a pro mě je to motor do další práce,“ říká. Jmenuje se JANA ŠINDELÁŘOVÁ a je předsedkyní SV 261 v bloku 527 na Lipové ulici v mostecké Zahradní čtvrti.

SPOLEHLIVÍ LIDÉ

Těmi lidmi, na něž je spolehnutí, jsou členové výboru, uklízečka a domovník-údržbář. A také technička ze správy družstva.

Výbor SV je pětičlenný. Je zvolen tak, aby každý vchod měl svého zástupce. „V roce 1999 jsem začínala zrovna tak. Náš vchod neměl zástupce, tak lidi navrhli mě a hned na první schůzi jsem byla zvolena předsedkyní výboru,“ zavzpomínala Jana Šindelářová a dodala: „K funkci jsem se dostala jako slepá k houslím.“

Každý člen výboru musí znát bydlící ve svém vchodě, být s nimi v kontaktu, řešit jejich záležitosti spojené s bydlením a případně se vyskytnuvší problémy přenášet do výborových schůzí. Pokud jde o složitější záležitost, věc řeší přímo předsedkyně.

„Máme v domě velmi slušné bydlící. Jsou to většinou starousedlíci, kteří v domě žijí čtyřicet i více let. Jsou to lidé se zkušenostmi a tedy i se zodpovědným přístupem k životu. Navzájem se známe. Je to tady náš domov. Proto nevíme, co jsou to zdevastované byty, projevy vandalismu na chodbách atd.,“ pochvalovala si Jana Šindelářová. Do domu se nastěhovala, když jí bylo 29 let.

Výbor se schází v kanceláři, která připomíná klubovnu. Je v ní potřebné zázemí k funkcionářské činnosti. Nechybí šatna, vyvěšený domovní řád, nástěnka s mnoha důležitými informacemi. Potěšilo nás, že jsou na ní i články z Krušnohoru a dalších tiskových periodik přinášející rady co a jak dělat.

Další osobou, na níž se může předsedkyně spolehnout, je žena starající se o pořádek v domě. „Máme uklízečku na plnou pracovní dobu. Stará se o celý dům. S její prací jsem spokojená,“ zhodnotila Jana Šindelářová. Přes deset let tuto práci vykonávala Eliška Kreisingerová, od loňska tady mají Olgu Jánskou. „Krušnohor měl v roce 1999 výborný nápad přihlásit se do projektu úřadu práce na zaměstnávání lidí bez práce a vytvořit dotovaná pracovní místa domovníků a uklízeček,“ pochválila předsedkyně vedení družstva. Když se dotace umenšovala až nakonec zanikla, v domě se rozhodli místo zachovat a platit si jej.

Domovník-údržbář Jindřich Khunt je důchodcem neustále obcházejícím celý dům. „Opravuje a natírá vše, na co při svých pochůzkách narazí. Ani mu nemusím nic říkat. Je velice šikovný a obětavý. Má zlaté ruce. Proto jsme mu zřídili dílnu. Je dobře vybavená. Pan Khunt nám ušetří hodně peněz. Kdybychom ho neměli, museli bychom volat firmy a finančně se prohnuli,“ řekla předsedkyně. Pochvaly se z jejich úst dočkal také inženýr Tomáš Zálešák, jenž sice není členem výboru, ale hodně mu pomáhá.

„Moc chválím Moniku Vilhelmovou z technického úseku správy družstva. Když máme nějaký problém, okamžitě ho s námi řeší. My jsme takoví šťouralové a všechno chceme jinak. Říká nám, že máme požadavky, jako kdybychom chtěli vybudovat Temelín. Má s námi trpělivost, umí poradit, vysvětlit, je vstřícná. Spolupráce je výborná,“ zhodnotila Jana Šindelářová.

DÍKY KRUŠNOHORU

Je vděčná Krušnohoru. Když ve funkci začínala, pomohl domu půjčkou na úpravy topení a instalaci měřičů. Bylo to v době, kdy banky domům půjčky neposkytovaly. Proto bydlící raději spořili do fondu údržby, a když bylo peněz dost, pustili se do akce. Vše dělali po etapách. Když banky začaly díky tlaku Krušnohoru poskytovat domům úvěry, vzali si ho také. Zkusili využít i dotace z programu Zelená úsporám. A nelitují. Dnes mají všechno hotovo, dům je jako ze škatulky.

Až na linoleum. Vymění ho v březnu v celém domě.

Text a foto: Petr PROKEŠ