V únoru uplynulo desetiletí ve funkci

« Jak jsme začínali (91) »

Funkci vykonává od února roku 2004. Letos tedy uplynulo desetiletí, v němž se nepřetržitě věnuje práci pro bydlící v „jejím“ bloku. Říká o něm, že je to velký dům připomínající malou vesnici. Má sedm pater, osm vchodů, čtyři stavební sekce a 192 bytových jednotek. Pěkná porce na vcelku křehkou ženu. Tou je JAROSLAVA VOSTÁRKOVÁ, předsedkyně SA 027 v bloku 645 na ulici Maršála Rybalka mosteckého Výsluní.

RADOST A ÚVĚR

„Začínali jsme střechou,“ zavzpomínala na počáteční období své funkcionářské dráhy a nešetřila přitom pochvalnými slovy. Ta patřila společnosti Syanco z Uherského Hradiště. „Je to velmi seriózní firma, její zaměstnanci tady odvedli opravdu poctivou práci a byli velmi vstřícní,“ dodala. Sedlová střecha slouží ke spokojenosti bydlících dodnes – a to bez jedné jediné závady.

„Po dokončení střechy jsme se pustili do zateplování objektu a výměny oken. Pak jsme dávali nové vchodové dveře. Museli jsme ale zároveň položit dlažbu, protože nám už přišlo divné, že pořád chodíme po betonové podlaze. Potom jsme pokračovali výměnou poštovních schránek a mezitím došlo i na rozvody vody, plynu a na odpady. Na závěr tohoto období velkých prací jsme požádali firmu Blesk Š&Š o instalaci systému čipového přístupu do domu a kontaktní telefony. To jsou zhruba největší akce,“ vypočítala Jaroslava Vostárková.

Z odvedené práce má radost, ale poznamenala, že 16milionový úvěr dům splácí dodnes a ještě tři roky splácet bude. Přitom by se již ráda pustila do rekonstrukce výtahů. „Už jsem hovořila s Jiřím Hasmanem, majitelem výtahářské firmy, abych zjistila, co a jak, a abych ho požádala, aby nám to všechno udělal tak, aby výtahy jezdily až do přízemí. Dnes jezdí jen do spodního mezipatra a lidé, kteří mají problém s pohybovým aparátem, při zdolávání schodů trpí bolestmi,“ zdůraznila paní předsedkyně.

Milovníci televizního vysílání a internetu mají v domě ráj. Jsou v něm rozvody UPC, bývalého Losanu (které převzala Telefónica O2) a aby toho nebylo málo, ještě si tady nechali přidělat rozvody od Softexu.

DOMOVNÍCI A ÚDRŽBÁŘ

Výbor má pět členů. Na tak velký dům je to ale málo. Proto mají domovníky (po dvou vchodech) a údržbáře. „Časem se přišlo na to, že pozemek o velikosti 2 700 metrů čtverečních je náš. Zkoušeli jsme se domluvit s technickými službami, ale bylo to marné, pro nás byly příliš drahé, a kromě toho přišly sekat, až když byla tráva po kolena. Rozhodli jsme se proto, že si koupíme sekačku, na schůzi jsme si odsouhlasili vznik funkce údržbáře a ten se o trávník stará. Od té doby je zelená plocha v perfektním stavu,“ popsala Jaroslava Vostárková.

KLID, ALE I STAROSTI

Chválí si, že je v domě klid a že bydlící jsou na ní slušní. Nicméně neskrývá, že i v tomto domě a jeho okolí se vyskytují problémy. „Kdyby nebyly, spokojenosti by bylo více,“ svěřila se.

Co tedy paní předsedkyni vadí?

Pejskaři jsou neukáznění a i přes upozornění exkrementy neuklízejí. „Platím si poplatky,“ odpovídají a na výzvy k úklidu nereagují.

Na stanovišti kontejnerů se soustavně nacházejí válendy, křesla, stolky. Pocházejí od bydlících ze sousedního „bonbonku“. Jeho obyvatelé zřejmě nevědí o existenci sběrného dvora. „Opakovaně jsem volala městskou policii, strážníci ihned přijeli, provinilcům vynadali, poučili je, ale co naplat. Bydlící z „bonbonku“ jsou nenapravitelní a velký odpad nosí na stanoviště kontejnerů dál.

Trápí ji, že někteří družstevníci pronajímají své byty a nemají kontrolu nad aktuálně bydlícími. Výsledek? Štěnice v domě!

A nyní k tomu všemu ještě zjistila, že korodují armatury na chodbových balkonech. Je třeba naplánovat opravu. „Mám již předběžnou kalkulaci. Oprava bude drahá,“ uzavřela ustaraně Jaroslava Vostárková.

Petr PROKEŠ