V čistém a provoněném domě

« Jak jsme začínali (90) »

Vstoupíte-li do domu čp. 804 – 809 na litvínovské ulici Boženy Němcové, hned si přijdou na své dva vaše smysly – čich a zrak. Vdechujete příjemnou vůni šířící se chodbami domu a vestibulem a hledíte na čistě skvoucí prostory, z jejichž podlahy by se dalo jíst. „To je výsledek vzorné práce naší paní uklízečky,“ podotkla předsedkyně společenství vlastníků 293 HELENA KALINOVÁ. Na první pohled připomíná pohádkovou babičku s otevřeným srdcem, laskavou duší a milým slovem, které dokáže pohladit. „Už mi bylo sedmdesát šest,“ prozradila svůj věk. Vitalitou ale připomíná mladici. V takovém domě musí být radost žít.

ANTITALENT

Funkci předsedkyně začala vykonávat 1. června 2008. Na toto datum nikdy nezapomene, za což může její precizní paměť spojená se zodpovědným přístupem k práci. Dříve totiž pracovala ve zdravotnictví, konkrétně na dětském oddělení. Návyky z výkonu profese si přenesla i do funkce předsedkyně SV, takže dnes už nikoho ani nepřekvapí, že s každým jedná seriózně a na rovinu, že v podpaží nosí dva sešity – jeden se zápisy o jednáních s techničkou domu ze správy družstva Zuzanou Vlasákovou a druhý s poznámkami, co konkrétního má v určitý den všechno zařídit. „Když jsem se zmínila o paní Vlasákové, musím ji velice pochválit, stejně jako děvčata z litvínovské pobočky družstva. Když jsem ve funkci začínala, ženy mi velice pomohly. Jsem totiž technický antitalent a spoustě věcí jsem tehdy nerozuměla. Děvčata mě do všeho zasvětila,“ svěřila se Helena Kalinová.

ZAKOUSLA SE

Práce v domě je hodně, věnuje se jí každý den, včetně sobot a nedělí. „Zakousla jsem se do ní svědomitě. Dokonce spím i s mobilním telefonem, kdyby někdo potřeboval s něčím pomoci,“ prozradila.

Šestičlenný výbor tvořený zástupci z jednotlivých vchodů šlape jako švýcarské hodinky. Schází se každý měsíc a řeší aktuální záležitosti domu. Práce se daří – a je to vidět již od zmíněného roku 2008. „Hned po mém nástupu do funkce jsme si vzali desetimilionový úvěr a pustili se do výměny oken. Byla v dezolátním stavu. Vyčerpali jsme pouhých 8 milionů 120 tisíc korun. Potom jsme udělali celou střechu, ta stará byla hrozná. Od té doby následovaly další práce – vybudování nájezdů do domu, nové dveře, úpravy vstupů do domu, instalace zvonkových tabel, zřízení domácích telefonů, výměna zkorodovaných lodžií, nový rozvod plynu, instalace měřáků spotřeby tepla a nových ventilů na tělesech topení. „Událo se toho opravdu hodně,“ shrnula předsedkyně. Nyní se chystají na přidělání sušáků ve dvou vchodech s byty bez balkonů.

V každém vchodě visí nástěnka, na níž výbor informuje o své činnosti. Nechybějí ani informace o čerpání finančních prostředků z fondu oprav. „Když je výběrové řízení, probereme nejdříve vše kolektivně ve výboru a potom jedeme ve dvou až třech lidech na zasedání představenstva, kde řízení probíhá. „Nikdo nás proto nemůže podezřívat, že nějaké firmě nadržujeme či se dokonce necháváme od ní uplácet,“ zdůraznila Helena Kamilová.

LÍBÍ – NELÍBÍ

Těší ji, že se práce daří a že si ji lidé chválí. Nelíbí se jí ale přístup některých bydlících. Je problém je dostat na shromáždění vlastníků, aby byla dosažena 51procentní účast a zachována usnášeníschopnost. Mrzí ji, že se kvůli jednomu bydlícímu dostaly do domu štěnice. Vadí ji také dluhy, i když nejsou velké, naštěstí se dá s lidmi domluvit na postupných úhradách dluhů a dojednat s nimi splátkový kalendář plateb. Vadí ji i šťouralové, kteří dokážou pořád „radit“, nedokážou však sáhnout na práci. Náladu ji to ale nekazí. Má radost ze života, práce ji baví a s prkotinami si dokáže poradit. „Mám heslo: Jak se k domu budeme chovat, tak budeme žít,“ uzavřela svoje vyprávění.

Petr PROKEŠ