Dluh 1 300 000 Kč po nepřizpůsobivých

« Jak jsme začínali (89) »

Na růžích ustláno rozhodně nemá, přesto se pořád směje. Dobrá nálada ji neopouští, ačkoliv denně řeší problémy a musí se prokousávat nepříjemnými situacemi. Je neskutečně vitální, určitě byste jí nehádali 71 let. Chuť do života z ní doslova vyvěrá. Možná proto, že jí baví řešit problémy. Do každého se zakousne jako buldok a nepovolí, dokud není vyřešen. Taková je ANNA BERANOVÁ, předsedkyně společenství vlastníků č. 257 v bloku 564 na Topolové ulici v mostecké Zahradní čtvrti.

NERŮŽOVÁ HISTORIE

Adresa je to dobrá. Kousek odtud je park Šibeník, koupaliště Aquadrom, dvě oblíbené restaurace a hezký výhled na Most. Adresa je to dobrá ale jen na první pohled. Blok 564 sloužil před lety jako dům, v němž přednostně bydleli zaměstnanci Technických služeb města Mostu. Kdo zná jejich sociální a etnické složení, dobře ví, o čem je řeč. Historie domu rozhodně není růžová a Anna Beranová je první z těch, kteří si sáhli na jeho vedení, kdo v něm udělal pořádek. „Z 80 procent došlo v domě ke zlepšení, ale ještě zbývá těch 20 procent,“ skromně podotkla předsedkyně.

ŠLA DO BOJE

Do funkce byla zvolena v roce 2009. Před dvěma lety si v něm koupila byt. Jaký stav tehdy v domě panoval, to nejlépe dokumentují dvě skutečnosti. První: předchozí předseda ve funkci dlouho nevydržel (přestalo ho bavit neustále se s někým dohadovat). Druhý: vystřídalo se zde pět techniků ze správy družstva. „V začátcích mého působení ve funkci to tady byl děs a běs – prostě dům hrůzy,“ zhodnotila Anna Beranová.

Samotnou by jí nikdy nenapadlo dělat tuto náročnou funkci, ale zašel za ní předchozí předseda se dvěma členkami výboru a přemluvil ji. Nechala se. Šla do boje. Chtěla využít svých zkušeností. „Třicet let jsem pracovala u Podniku bytového hospodářství, takže problematiku segmentu bydlení znám. Vykonávala jsem různé funkce, mimo jiné jsem pracovala i jako vedoucí domovní správy. Řekla jsem si tedy, proč to nezkusit i jako předsedkyně společenství vlastníků. Dům byl dost zaneřáděný nepřizpůsobivými,“ konstatovala Anna Beranová. Proto si vyhrnula rukávy a pustila se do díla. Šlo to ráz naráz. Navázala na práci předchozího předsedy a ještě k tomu zjistila, že má k ruce dvě šikovné členky výboru, které ji v tom dodnes nenechávají samotnou.

SVĚŽÍ VZDUCH

Rekonstrukce rozvodů plynu, studené a teplé užitkové vody, vchodů, výměna oken – již tyto práce naznačily, že poměry v domě se začínají měnit k lepšímu. „Odpojili jsme komory od sítě společných prostor, byl v nich velký únik energie, zjistili jsme i černé odběry,“ sdělila předsedkyně.

To vše doprovázely konflikty s nepřizpůsobivými. Jejich největší koncentrace byla ve vchodu čp. 1372, z počtu dvanácti bytů v osmi bydleli právě oni. „Vchod byl absolutně v dezolátním stavu. Tak jsem se ho snažila vyčistit. Stěžovali si, že tak přísného správce nikde neměli. A vystěhovali se,“ řekla Anna Beranová. Problém ale přetrvává v případě vlastníků, kteří prostřednictvím realitky nechávají byty pronajímat kdekomu. „Lékem se stal nově instalovaný kamerový systém,“ prozradila předsedkyně. Feťáci jsou minulostí, stejně jako ničitelé společného majetku. „Občas se ještě vyskytne nějaký případ, ale viníka odhalíme podle záznamu,“ řekla Anna Beranová.

Dnes už je dům zateplený, malíři zkrášlují chodby stěn, natírá se zábradlí, probíhá pokládka nového linolea, instalují se nová madla. Dům žije, bydlící dýchají svěží vzduch. „Lidé říkají, že se jim líbí můj přístup, jejich slova jsou pro mě velkou motivací pro další práci. Mám tady ale i nepřejícníky,“ svěřila se předsedkyně.

Dům ještě tíží velký problém – obrovský dluh. Dosahuje výše 1 milionu 300 tisíc korun. Je to pozůstatek „divokého“ života v něm. Nebýt dluhu, mohly v domě již jezdit nové výtahy.

Petr PROKEŠ