Dům tvořený prima partou bydlících

« Jak jsme začínali (88) »

Předseda družstevní samosprávy 070 (blok 627) v České ulici na sídlišti Výsluní ARNOŠT ŠEVČÍK je důkazem o propojení života dvou největších měst mosteckého okresu – Litvínova a Mostu. V cévách a žilách mu koluje litvínovská krev, avšak svůj aktivní život vede v Mostě. Jak k tomu došlo? „Jako litvínovský rodák jsem pracoval na závodě důlně technických služeb Vrbenský Dolů Vladimíra Iljiče Lenina (DVIL) a protože jsem byl ženatý a měl dvě děti, zažádal jsem si o byt. DVIL měl volné byty tenkrát jen v Mostě, jeden z nich mi byl nabídnut a nakonec přidělen na Výsluní. V únoru 1986 se moje rodina přestěhovala z Litvínova do Mostu,“ vysvětlil Arnošt Ševčík.

26 LET

Jako čerstvý družstevní nájemník tehdy ještě netušil, že do dvou let se stane předsedou SA. „Ten původní přestal fungovat a člen výboru – soused na patře Radovan Jirkovský – mě na členské schůzi navrhl do výboru. Protože funkci předsedy nechtěl nikdo dělat, přítomní mě rovnou zvolili na tento post. Ve funkci jsem tedy od roku 1988 – nechce se věřit, že je tomu již 26 let,“ dal se do vyprávění Arnošt Ševčík.

PRIMA PARTA

Dům o deseti vchodech tehdy obývali zaměstnanci z Dolů Ležáky a DVILu, Chemopetrolu, Československých státních drah, dopravního podniku a radnice. „Byli jsme v domě takto hezky poskládaní, dobře jsme si rozuměli, na začátky velice rád vzpomínám. I přes rozdílnost profesí se podařilo v domě utvořit prima partu. Řada z nás měla malé děti. S chlapama jsme chodili na brigády. Nebyl problém je zorganizovat. Například jsme osadili lavičky, instalovali hrací prvky, dovybavili dětské hřiště. Protože bydlící byli velice aktivní, dům vyhrál v řadě soutěží. Přes den jsme byli v práci a odpoledne po brigádě si koupili dvě basy piva, šišku salámu, poseděli, popovídali, dokonce přišly i manželky. Společně jsme pořádali populární dětské dny, grilovali ryby, jednou se nám je podařilo vykoupit ze všech rybáren v Mostě, zvládli jsme ugrilovat 15 kilogramů, společně jsme trávili silvestrovské oslavy. V největší místnosti jednoho z vchodů jsme si zřídili bar – opravdový, klasický, jaký znáte z restaurací. Vstupné na silvestrovskou oslavu tvořil talíř mňamky a láhev alkoholu, ze společného jsme koupili sud piva. Diskžokej byl náš kamarád, chodil k nám dělat zábavu. S dětmi jsme jezdili na výlety – třeba za zvířátky do Dvora Králové, nebo obdivovat indiány do Muzea Karla Maye. Vztahy mezi lidmi dneska už takové nejsou. Je to škoda,“ popsal a posteskl si Arnošt Ševčík. Zavzpomínal i na souznění mladých a starších, ti neváhali předávat své životní zkušenosti.

Příjemné osazenstvo považuje předseda za štěstí. V takovém domě se dobře vykonává funkce a navíc bezproblémové vztahy se odrážejí i v malém výskytu potížistů. „Měli jsme jen jednu problémovou rodinu, ta je z domu už dávno pryč,“ konstatoval Arnošt Ševčík. Při pěti stech bydlících, což je slušně velká vesnice, je to úspěch. Bydlící se chovají dobře, v domě nic zbytečně neničí. Není proto divu, že se podařilo při částce do fondu údržby 20 korun na metr čtverečný splácet 16milionový úvěr a zbývá i na úhradu běžné údržby na domě.

HOVOŘÍ VÝSLEDKY

Domu se viditelně daří. Komplikovaná generální oprava střechy prováděná ve dvou etapách, následné zateplení střechy, výměna starých oken za nová (rovněž po etapách), zateplení pláště domu, vybudování zasklených lodžií atd. atd. – to jsou výsledky, jež hovoří za vše.

HLÍDKY V DOMĚ

„Byl jsem jedním z prvních předsedů samospráv a společenství vlastníků, který dispečinku městské policie předal kompletní sestavu klíčů od vchodů do domu. Strážníci začali u nás dělat nepravidelné kontroly – někdy o půlnoci, jindy ráno a dopoledne či odpoledne. Hlídky procházejí domem, aby zamezili řádění lumpů,“ upozornil na spolupráci Arnošt Ševčík.

Petr PROKEŠ