Osmdesátník patnáct let ve funkci

« Jak jsme začínali (87) »

Práci s lidmi má v krvi. Věnuje se jí od mládí. Je to vidět na první pohled. Pořád něco organizuje, každou chvíli s někým hovoří, mluví dokonce i s politiky, a když je moc nespokojený s řešením problémů, neváhá a píše příslušným institucím připomínky a stížnosti.

Doma ho prakticky nezastihnete, protože soustavně pobíhá po „svém“ čtyřpatrovém činžáku, takže ho potkáte v některém ze tří vchodů anebo v okolí domu. Má tolik energie, že se snad ani nedá věřit tomu, že je osmdesátníkem. MILOŠ PORŠ, předseda SV 192 v bloku 327 v mostecké ulici Pionýrů.

VĚK NENÍ ZNÁT

Pokud se vám zdá, že jste o tomto bloku na stránkách družstevního zpravodaje již nejednou četli, neplete se. Předseda Porš se novinářů nebojí, kontakt s nimi považuje za nedílnou součást své práce, a tak je informuje o radostech i strastech bydlení v domě i ve městě. Při našem posledním setkání byl docela rozzlobený a držel v ruce tři podací lístky od doporučených dopisů, které zaslal Policii ČR, městské policii a vedení statutárního města Mostu. Obsahem stížností byla neutěšená dopravní situace na křižovatce ulic Pionýrů a Jaroslava Vrchlického, kdy nezodpovědní řidiči parkují své vozy na hraně křižovatky a brání tak výjezdu řidičů z parkoviště U Naftaře. I když jsme na tuto situaci v měsíčníku Krušnohor upozornili a dokonce podali i písemný podnět, ukázalo se, že řešení je nad síly dopravní komise, poradního orgánu Rady města Mostu, a strážníci a dopravní policisté, kteří místem projíždějí několikrát denně, ještě k tomu dělají, že nic nevidí.

O bloku 327 jste se v Krušnohoru dočetli také v souvislosti s instalací kabelů pro společnost Softex a s rekonstrukcí výtahů. V domě to prostě žije. „Mým úkolem a úkolem dalších členů výboru je zajistit lidem spokojené bydlení,“ řekl Miloš Porš a připomněl, že před lety – v rámci privatizace městských domů – se nájemníci rozhodli přejít pod správu největšího bytového družstva v republice právě proto, aby pohodové bydlení měli zajištěno.

A to je také doba, kdy se Miloš Porš ujal funkce předsedy SV.

PODNIKATELŮV POKUS

Miloš Porš bydlí v domě 46 let. Proto mu jeho osud není lhostejný. Jako ostříž sledoval dění kolem privatizace. „Jeden z nájemníků, byl jím podnikatel, si svolal lidi do sklepa a vedl řeč o tom, že by měl zájem dům koupit. Objekt byl oceněn na 1 milion 800 tisíc korun. Podnikatel lidem slíbil, že nikoho nevyhodí, i když třeba nebude mít peníze na zaplacení nájemného. Protože za mnou přiběhla sousedka a informovala mě o tom, co se děje, seběhl jsem s ní do sklepa a přihlásil se o slovo. Podnikatele jsem se zeptal, co to organizuje, že nejméně polovina bydlících vůbec neví, o co jde. A co lidi, ti si nechtějí koupit byty sami? Vždyť jdeme do privatizace! On tvrdil, že lidi nemají peníze na nákup bytů. Přitom cena byla pouhých 30 – 35 tisíc korun za byt. Vyzval jsem přítomné, aby se vyjádřili. Všichni zvedli ruku, že si chtějí byt koupit,“ zavzpomínal Miloš Porš. Tím pokus o podnikatelovu koupi domu skončil. „Lidé mi tehdy říkali: Hele, ujměte se toho! A tak jsem se toho ujal,“ doplnil předseda. Bylo založeno SV a to si na svém shromáždění zvolilo výbor. Ten navázal úzký kontakt se správou družstva a rozeběhla se spolupráce, kterou si Miloš Porš velice pochvaluje. Důvěra bydlících ho těší. Funkci vykonává už patnáctým rokem.

DESET MILIONŮ

„Od privatizace jsme do domu investovali 10 milionů,“ spočítal předseda. Pořídili za ně novou střechu, rozvody pro požární vodu, vchodové dveře, nechali zrekonstruovat plynové rozvody, vyměnili okna, došlo i na zámkovou dlažbu na okapových chodnících i na přístupech ke vchodům, na zateplení objektu a novou fasádu, nechali si zrekonstruovat rozvody elektřiny a zabudovat optické kabely pro CIS, bydlícím již slouží nové výtahy.

Je tady vůbec nějaký problém? Auta pod okny. „Ulicí Pionýrů jich projede 10 tisíc denně,“ spočítal předseda.

Petr PROKEŠ